Slovo mediace vychází z latinského MEDIO, ARE – zprostředkovat – a historicky ji lidstvo využívá od nepaměti. Lidi v konfliktu vždy nejprve neformálně usmiřovala autorita dané kultury např. farář a to dříve než se spor dostal před soud. V moderní době stále více a více ubývá přirozených autorit, proto tuto roli usmiřujícího zprostředkovatele převzal odborník-mediátor.
Mediace je zjednodušeně řečeno jednou z možností řešení sporů mimosoudní cestou. Ve vyspělých demokraciích se během 30–40 let využívání mediace uvádí dvoutřetinová úspěšnost. V případech pracovních sporů je uváděno procento úspěšnosti 75 %, u rodinné mediace pak 65–70 %.
Dříve u nás byla mediace přes 20 let vykonávána buď jednotlivými osobami v režimu volné živnosti (dle zákona č. 455/1991 Sb.), nebo byla nabízena jako jedna ze služeb v rámci různých krizových a poradenských center. Mediátorem mohl být každý, pravidla se řídila např. součástí etického kodexu poradenského centra, nebo byla jako závazná pravidla odsouhlasena stranami před zahájením mediace. Lišil se postup a „pravomoci“ mediátora a také způsob odměňování mediátora za sepsanou mediační dohodu.
Po letitých diskuzích mezi nejrůznějšími „mediačními tábory“ byl vytvořen zákon o mediaci, který nabyl účinnosti 1. září 2012.
Zákon definuje mediaci jako „postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody“ (§ 2 písm. a) zákona o mediaci). Zákon o mediaci se však vztahuje pouze na „zapsané mediátory“.
Autor: Adam Grof, 9.10.2015
Loading ...